Only God can judge me~

Slunečnice

1. října 2015 v 14:43 | Liu |  ○ Malé radosti obyčejných dní

Napsáno podle skutečné události~ Tak málo stačí ke štěstí...





Vyšla z domu. Sluncem rozzářený den ji udeřil do očí, musela párkrát zamrkat, aby si její oči zvkly na tolik světla. Zůstala v úžasu stát a rozhlédla se kolem. Zahrada nebyl a velká, o to byla kouzelnější. Jako by se ukládala ke spánku. Připravovala se na nadcházející zimu. Pozvolna, ale pečlivě. Listy stromů v dálce se barvily do žluta, oranžova a ruda, jako nádherný západ slunce. Mezi tou sluneční záplavou sem tam prosvítal zelený úsek.
Ototčila hlavu a zahleděla se na slunečnice, které v zahradě rostly.Vydechla. Něco na tom na tom pohledu ji fascinovalo a udivovalo. Krásně udivovalo. Velké květy, připomínající samo slunce, se se skloněnou hlavou důstojně oddávaly času. Jako by říkaly: "Naší krásy už bylo dost. Potřebjeme si odpočinout. Ať nastoupí někdo jiný na naše místo." Byly klidné a odevzdané, jen vánek si pohrával s jejich silnými stonky.
Tak to má být, pomyslela si. Nemá cenu se bránit, čas se zastavit nedá. Léto se pomalu loučilo, bylo ještě cítit ve vzduchu. Slunce ji příjemně hřálo, až blahem přivřela oči. Ve vzduchu byla cítit naděje, že se příští rok zase vrátí.
I v její duši se rozezněl klid a odevzadonst. Najednou chápala všechno. Svým otevřeným srdcem a duší nasávala ten hmatatelný pocit štěstí. Její tvář se vystavila paprskům a jejich teplo na ní navodilo spokojený výraz. Modrému nebi s krajkou z mraků pak vyslala jediné slovo, vystihující všechno, co právě prožívala. ..."Děkuji..."

(http://www.biolib.cz/IMG/GAL/1566.jpg)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama